Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 4. 2020

Rozhovor se studentem šestého ročníku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Štěpánem Bartošem který se zapojil do první linie

Proč jste si vybral zrovna anesteziologicko resuscitační kliniku?

 

Měl bych tam v létě po ukončení školy nastoupit jako lékař. Během studia mě nadchla akutní medicína – nad každým pacientem musíte uvažovat v souvislostech, každý je trochu jiný. A anesteziologicko resuscitační klinika u sv. Anny je špičkové pracoviště, kde se toho můžu hrozně moc naučit. Takže když přišla nabídka stát se dobrovolníkem na pozici sanitáře u pacientů s koronavirem, neváhal jsem ani chvilku. Ale je pravda, že takto jsem si nástup na oddělení nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech… (úsměv)

 

Jste přímo ve styku s nakaženými pacienty?

 

Za pacienty do boxů chodíme, provádíme převážně ošetřovatelskou péči. Musím říct, že velmi obdivuji všechny lékaře, sestry, záchranáře, kteří jsou u pacientů v boxech vždy v několik hodin trvajících intervalech, a to bez možnosti se napít nebo si dojít na záchod, a s vědomím, že se můžou nakazit. Já sám chodím do těchto prostor s velkým respektem, ale věřím, že při správném používání ochranných pomůcek je riziko nákazy malé. Je to pro nás všechny mediky obrovská zkušenost.

 

Dá se říci, co vás nejvíc překvapilo?

 

Nejvíce mě překvapila obrovská vlna solidarity, které se nám dostalo od veřejnosti. Lidé nám šili roušky, vyráběli štíty, skládali se na kafe, posílali chlebíčky... Bylo to až dojemné. A musím také vyzdvihnout práci naší fakulty - odhodlání mých spolužáků a mladších ročníků jít bez váhání pomáhat do první linie. Každá krize nejlépe odhalí charaktery, a myslím si, že lékařská fakulta obstála na výbornou.

 

Taková praxe je asi k nezaplacení…

 

Praxe je pro nás studenty velice důležitá a přínosná.  Myslím si, že je skvělé, že si můžeme během studia vyzkoušet práci na pozici nižšího zdravotnického personálu. Člověk pak pochopí, že oddělení musí fungovat jako jeden tým, od primáře až po uklízečku. A věřím, že každý medik, který si tímto projde, pak musí hledět s daleko větší úctou na práci sester, sanitářek a pracovníků v zázemí nemocnice. O to víc v těchto těžkých časech. Každému z nich patří velký dík za jejich práci.

 

Nemáte nyní strach z nakažení?

 

Určitě, největší strach teď mám o zdraví své těhotné snoubenky. Práce v COVID centru pro mě znamenala odloučení od ní i rodičů, protože jsou už v pokročilejším věku. Ale dostává se mi z jejich strany velké podpory a snažíme se být co nejvíc v kontaktu pomocí internetu. Navíc před Velikonocemi jsme všichni v týmu prošli testováním na Covid-19, a jelikož byl test negativní, mohli jsme strávit svátky spolu. To pro mě byla velká odměna.

 

 

Kdy se máte stát tatínkem?

 

Mělo by to být začátkem srpna. Ještě jsem ani neměl moc času nad rolí otce přemýšlet. Většina mých vrstevníků má životní události jako ukončení školy, nástup do práce, svatbu a potomka rozložené do několika let. Mně se to smrsklo do tří měsíců. Ale musím říct, že už se nemůžu dočkat. Velice děkujeme za rozhovor a držíme palce.

 

zdroj: FNUSA

foto: FNUSA