Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 7. 2020

Lidská práva nezvládáme, tak se aspoň vyzbrojíme

Dospěla k tomu vláda na základě Senátního návrhu ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. A jak je popsáno: „Cílem předloženého návrhu je upravit Listinu základních práv a svobod tak, aby zaručila právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní.“ (zdroj: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=ALBSBQWQSQYI)

 

Dovolím si pár poznámek na toto téma. V prvé řadě jsem toho názoru, že tato změna smysl psaného „práva na život“ nijak nemění a už vůbec nevylepšuje, pokud spíše nekomplikuje procedurální povahu zejména poté, co případné změny projdou a bude se zkoumat, za jakých podmínek byla zbraň použita, a možná i jak čin klasifikovat. Nechci se nyní vlámávat do trestně právního úzu celé věci. Uvažuji spíše o tom, jaká může být „každodennost“ činu, jenž se bude dovolávat takto upravené Listiny.

 

Za další uvažuji o souběhu zvažované úpravy s odkazem na evropskou směrnici cílící na myslivce či lovce, která v zásadě nijak nezhoršuje jejich postavení, výjimkou jsou dlouhé samonabíjecí zbraně se sklopnou pažbou, které by mohly být snadněji uschovány. A přitom si nemohu odpustit poznámku, s jakou vehemencí se část našich zákonodárců (ANO, ODS i ČSSD atd.) chopila šance dotvořit Listinu základních práv a svobod právě o výše uvedené úpravu. Ač v jiných případech jsou to právě např. politici za ODS, kteří všelijak vysvětlují, aby nebyla ústava či její části jakkoli účelově měněny. „Kroutila“ se údajně i poslankyně a právnička Helena Válková na rozdíl od svého kolegy za ANO Vondráčka… Nemohu se proto zbavit důvodů směřujícím k závěrům: účel světí prostředky, zahalený do rizik populismu, cílící evidentně na naladění voličů, aby se v blížících se volbách „správně“ rozhodli. Do budoucna jim k tomu politici dokonce dávají odpovídající nástroj… Vždyť přeci půjde o život! Nebo o „správný“ typ zbraně?

 

A konečně tento signál voličům, příp. ozbrojeným lobby ukazuje, že si vláda, instituce jí řízené, vykonavatelé práva a pořádku de facto příliš nevěří, dovolují-li a povolují-li takto rozmělnit kodifikované ústavní vody k demokracii se odvolávajícímu systému, jenž by měli spravovat.

 

A pokud se tedy shodneme, že evropská směrnice možnosti myslivců neomezuje, pak je do rozbouřených sociálních vod vpuštěn prvek o tom, „nechť si tedy dle svého uvážení každý rozhodne užít na svou obranu zbraň“ (nutná obrana?). K čemu nakonec celé ty manévry směřují?

 

Pokud jsme svět dosud se zbraněmi v rukou příliš nevylepšili, bez nich by to ale prý taky nešlo, vždyť i ve zbrojním průmyslu jsou pracovní místa, takže si nějaký ten vývoz do nejistých vod odůvodníme. Lidskoprávní hodnoty se téměř vždy dokázaly ohnout…

 

A východisko? Dovolím si s odkazem na autoritu filozofa Hobbese poznamenat, že rezignace na socializační roli státu dává v těchto nejistých časech tušit ozbrojovanou zvůli jednotlivců povýšenou nad zákon.

 

 

autor: Hana Svobodová

foto: ilustrační ( archiv redakce)